Playlist celého koncertu byl pěkně nadupaný. Kluci zařadili jednu „vypalovačku“ za druhou. Jediné místo, kde člověk může trošku nabrat dech je B stage medley. Kromě jejich hitů (Shine, Breakfast…) byly k slyšení i písně jako Blessed be Your name nebo I am free:

• Shine
• Wherever we go
• The mission
• Something beautiful
• Blessed be Your Name
• Stay strong
• B stage medley: (Not ashamed, Reality, Love liberty disco, Amazing love)
• Entertaining angels
• He reigns
• Breakfast
• Your love is better then life
• Drum solo
• I am free
• Peter’s testimony (svědectví Petera Furlera)

Jediné seznámení, které se mi doposavad s newsboys dostalo, bylo prostřednictvím alba Adoration: The Worship Album, které (jak jsem se dočetl) bylo jiné oproti jejich běžným albům. To je vysvětlení toho, že jsem při prvních tónech linoucích se z reproduktorů byl překvapen prvky taneční hudby. Ne že by se mi to nelíbilo, ale pokud člověk slyší jejich verzi písně In Christ Alone a pak např. Something beautiful… no, je tam určitý rozdíl.
Celé album má drive a kapela ani na okamžik nepoleví. Kromě B stage medley se zbytečně nevybavují – pravda, zapomněl bych na mírně vtíravou vsuvku v písní Breakfast (víte, že Texasané jsou prý nejpřátelštější, nejhezčí a nejhlučnější Američané v Americe?), ale to k show patří… Co se týče aranží, tak všechny písně znějí podobně, ale v rámci možností nápaditě.

Když tak přemýšlím, čím bych ještě zvuk alba popsal, nic víc mně nenapadá. Vše je precizně, bez chyby zahráno a zazpíváno. Velice mile mne překvapil hlas Paula Colmana, který mi přijde příjemnější než Peterův. Zpěv Jeffa Frankeinsteina naproti tomu úplně zaniká – až na jeho hrátky s vocoderem. Když už jsem u těchto dvou členů – Jeffa a Paula, je zajímavé, že skupina poslední dobou hraje bez baskytaristy. Basy se však ve studiu chopí právě Paul a naživo zas loudí z kláves basové tóny Jeff. Celou kapelu kromě zmíněných pak tvoří ještě bubeník Duncan Philips.
Po vložení DVD do přehrávače se objeví jednoduché menu, kde máme na výběr jen dvě možnosti – buď přehrát celý koncert, nebo si vybrat jednu ze stop. Čekal bych ještě nějaké bonusy, ale jsem asi moc náročný… Jestli CD bylo dobré, tak s obrazem koncert nabírá úplně jiných rozměrů! Při sledování videozáznamu mě napadlo, co vlastně newsboys umí lépe, jestli dělat muziku nebo show. Doposavad jsem na to nepřišel. Peter Furler celou dobu zběsile pobíhá po pódiu a jeho charisma z obrazovky přímo sálá. Duncan Phillips se tváří jako nezbeda a Paul si koncertu užívá, co může. Jeffa Frankensteina je spíš slyšet než vidět.

Jak už jsem napsal, s obrazem získává celkový dojem nový rozměr. Zvláště co se týče sóla na bicí. Ve skutečnosti se jedná o bubenický souboj Petera (v začátcích skupiny byl bubeník ) s Duncanem (současný bubeník). Na úplném konci se zvednutá rampa – teď pozor – kolmo nakloněná – ještě jednou pozor – s Duncanem otáčí! Už jenom kvůli tomu stojí DVD za zhlédnutí.

Oproti CD mi ale DVD přijde odbyté, zvláště po technické stránce. Hlavní mínus je podle mě použitý formát obrazu (4:3), širokoúhle by to bylo lepší.

Kromě písní je zaznamenáno i Peterovo svědectví o cestě jeho víry. Přesto (nebo právě proto…) že vyrůstal jako kazatelské dítě to nebylo nijak jednoduché. Po svědectví následuje výzva.

Celkem vzato se jedná o povedenou kombinaci CD + bonusové DVD. Hudba šlape od začátku dokonce a CD by se mohlo prodávat samo o sobě a fanoušek by byl uspokojen. Po poslechnutí alba jsem byl nadšen a DVD vkládal do přehrávače s velkými očekáváními, která však byla naplněna možná z poloviny. Kdyby měl obraz širokoúhlý formát, myslím, že by to bylo o něčem jiném. DVD je nutno brát jako bonusové, které potěší a umocní dojem z CD, které se fakt povedlo. Mimochodem nejen na Twitteru se šušká o tom, že právě chystají nové CD.

PS: Tři písně He reigns, Something beautiful a Breakfast si můžete poslechnout na myspace.

Tomáš Medek dává CD Huston We Are Go skupiny Newsboys:

TRAILER

newsboys LIVE trailer from Inpop Records on Vimeo.

Cíl kapely
Nastupuje tvrdá dřina, která je zúročena, když jsou pozváni, aby jeden ze svých prvních koncertů odehráli jako předkapela Face to Face a následuje další s Green Day. Pak už mají dveře hudebního světa otevřené dokořán. Skupina ale nevidí svou budoucnost jen jako možnost dosažení osobních úspěchů, ale jako působení na životy mladých. Proto P.O.D. absolvuje někdy až 150 koncertů ročně. Hrají na fesťácích, ve skejt parcích, v mládežnických klubech, kavárnách, kolejích… Po koncertech většinou debatují se svými posluchači o jejich problémech, jako jsou rodiče, škola, vztahy. Prostě o čemkoli, co mladé trápí. Wuw říká: ″Tohle je to, o čem ta hudba je. Je pro nás čest být ve spojení s mladými lidmi. Můžeme hrát hudbu, která se nám líbí. Je to nejlepší způsob, jak si zařádit a zbavit se agrese. Ale když píšeme naše písničky, není to agrese, kterou chceme předat světu, ale láska, kterou chceme ukázat. Chceme lidem zpívat nové písničky. Agrese, kterou slyšíte v naší hudbě, je vášeň pro našeho Boha.″ A Sonny k tomu dodává: ″Nechceme, aby se lidé při poslechu našich písní cítili nějak sklesle nebo deprimovaně. Kolem nás je spousta kapel, které dělají skvělou muziku, ale po jejich poslechu propadnete depresi a uvědomíte si to svinstvo kolem. My naopak chceme, aby lidé z našich koncertů odcházeli a říkali: Cítím se skvěle!″

Duchovní hledání
Přesto nejsou žádnými kazateli – jen vyprávějí své historky o duchovním růstu a nalezení nového – pozitivnějšího stylu. Zpívají o Bohu a o svých zkušenostech s tím, jak se jeho moc projevuje v našich životech. Na otázku, jak se dostal Sonny v tomto spíše nevěřícím světě ke křesťanství, odpovídá: ″K tomu se musí každý dostat sám. To je osobní zápas. Víte, moje máma byla hodný, zbožný člověk, ale umírala mladá, v osmatřiceti. Umírala ale vyrovnaná a s jasem v očích jako spravedlivý, věřící člověk. Víra jí pomáhala žít a pomohla jí i v těch nejtěžších chvílích. Rozhodl jsem se ji následovat.″
Drsnou realitu života na předměstí San Diega dokresluje Wuwův životní příběh: ″Moje máma mě měla v 15 letech. Mého tátu vyhodili ze školy, když byl v 9. třídě a nikdy ji nedokončil. Když mi bylo devět nebo deset, moje rodina se rozdělila. Můj táta skončil na ulici. Tři roky žil na ulici a stal se největším dealerem drog v San Diegu, než se jeho srdce dotkl Bůh. Bylo to na pouličním křesťanském koncertu. V kostele dal svůj život Bohu a právě tehdy se začal měnit život celé rodiny. Bůh zachránil mému otci život a změnil tím od základu i můj. Věřím, že Bůh je láska. Naše víra je o našem osobním přátelství s Bohem!″

Hudební zařazení
Přesto nejsou P.O.D. dvakrát nadšení, když je lidé házejí do škatulky Christen rock. Sonny k tomu dodává, že někteří lidé jsou plní předsudků vůči této kategorii: ″My neustále opakujeme, že svou hudbu děláme pro všechny, kteří ji chtějí poslouchat. Je v ní poselství pro každého a je jedno, jestli je křesťan, či nikoliv.″ Tato slova se jim podařilo naplnit především v písni Alive, která se stala hymnou Američanů po útocích na New York 11. září 2001. Alive zaujala zejména záchranáře, hasiče, vojáky…, profese pohybující se v prostředí trvalého stresu. ″Když se na koncertech potkáváme s fanoušky,″ říká Sonny, ″skoro pokaždé přijde nějaký kluk, který vzpomíná, jak byl v Iráku a jak mu naše muzika dodávala chuť a rovnováhu. Co bych dodával, je to skvělý pocit.″

Změny v kapele
Rok 2003 je rokem zlomovým. Z kapely odchází kytarista Marcos a kapela se nachází v krizi, kdy již ostatní členové nedoufají v pokračování. Bylo to zrovna v době, kdy dodělávali skladbu ″Sleeping Away″ pro soundrack k filmu ″Matrix Reloaded″. Jejich touha dotáhnout aspoň tuto skladbu do konce přivádí na post kytaristy Jasona, a tím se otevřela pro P.O.D. nová budoucnost.

Oficiální stránky skupiny
Stránky skupiny na youtube.com
Stránky skupiny na myspace.com
Stránky skupiny na wikipedii.org
Stáhněte si nejnovější mp3 od P.O.D.: ZDE

Tento článek vznikl za výrazné pomoci stránek hudba.signaly.cz.

Jeho cesta životem nebyla taková, jakou si přestavoval, zatímco jeho úloha ve sboru rostla. Po nějaké době, ale dostal telefonát, který mu změnil život. Melisa byla hospitalizována na rakovinu. „Vešel jsem do pokoje a ona nebyla smutná, ona se radovala, věřila Bohu.“ Téměř denně ji navštěvoval. Jednou, když ji viděl zničenou z toho, že ztrácí vlasy během chemoterapie, řekl jí to co chtěl už hodně dlouho: „Miluju tě.“

Pár měsíců nato, Melisu z nemocnice propustili. Jeremy a Melisa se vzali. Jejich štěstí bylo ale krátké. Na líbánkách se dostavily žaludeční potíže. Doktor konstatoval nejhorší: „má jen několik měsíců života.“ 5. února 2001 Melisa odešla za Pánem. Díky Melisině smrti si uvědomil, že hudba není jeho život ale Kristus je jeho život. Jediné, na čem opravdu záleží je, to co děláme pro Ježíše na této Zemi.

Jako první píseň po smrti Melisy napsal I still believe. „Nevěděl jsem, jaká píseň to tehdy byla, ale jak se nyní dívám na slova, mohu vidět, jak pro mě Bůh připravoval cestu, po které teď jdu.“ Jeremy s každou písní myslí na přání Melisy, aby na každého dopadl Kristus.

Od svých devatenácti let (od roku 1997) vede chvály na festivalech Soul Survivor. V roce 2000 dokončil studium historie v Scheffieldu. Zastává pozici „Assistant Worship Pastor“ u Soul Survivor ve Watfordu. Vedl už chvály na různých akcích nejen v UK, ale i v Austrálii, Jižní Africe, USA, Malajsii a Kanadě. Vede semináře zaměřené na psaní písní a také o postojích srdce vedoucího chval.

Tim Hughes je asi nejvíc známý svou písní „Here I Am To Worship“. Stejně se jmenuje i jeho první CD (2001).Vyšlo mu další CD s názvem „When Silence Falls“ (2004). Tim touží po tom, zasáhnout dnešní mladou generaci pro Krista. Jeho písně jsou upřímné, je v nich slyšet skutečnou víru a lásku k Bohu. „Měli bychom dát Bohu všechno – to je skutečná chvála“, říká Tim.

Tim Hughes & 29th Chapter – Saviour

Tim Hughes – Happy Day

Tim Hughes – Here I Am To Worship

Pár tipů na webovky:
Timův blog
Oficiální stránka Tima Hughese
Škola chval vedená Timem Hughesem

V roce 2004, po vydání druhého řadového alba Sea of Faces , bylo skupině navrženo vystoupení na Olympijských hrách v Aténách. Bohužel se ho nemohli zúčastnit, protože byl zrušen let, kterým se tam měli dostat. V roce 2005 Kutless vydali své první chválící album s názvem Strong Tower. Po nahrání alba Strong Tower, ale před tím než bylo vydáno, opustili skupinu baskytarista Kyle Zeigler a bubeník Kyle Mitchell. Kyle Zeiglera vystřídal na místě baskytaristy Dave Luetkenhoelter a novým bubeníkem se stal Jeffrey Gilbert. Oba přišli z právě rozpadlé křesťanské skupiny Seven Places. Téhož roku Kutless také vyrazili Strong Tower tour. Ve stejném roce postihl jih Spojených států hurikán Katrina. Při této příležitosti Kutless uspořádali koncert na podporu jeho obětí v Rolling Hills Community Church v Tualatinu, ve státě Oregon na němž se vybralo více než 50 000 dolarů. .[1]

Ke konci roku 2005 začala skupina nahrávat své čtvrté řadové album Hearts of the Innocent, které bylo vydáno 21. března 2006. Po vydání alba následovalo turné, na kterém s nimi vystupovaly i skupiny Stellar Kart, Disciple a Falling Up.

V květnu 2007 se z důvodu vzácného očního onemocnění své dcery rozhodl skupinu opustit kytarista Ryan Shrout. Učinil tak z důvodu závažného očního onemocnění své dcery. Místo kytaristy po něm převzal Nick De Partee. Tyto události potkaly skupinu v době plánování jejich pátého alba, které bude pravděpodobně vydáno v roce 2008.

Současná sestava kapely Kutless:

Jon Micah Sumrall – zpěv
James Mead – elektrická kytara
Nick DePartee – elektrická kytara
Dave Luetkenhoelter – Basová kytara
Jeffrey Gilbert – Bicí

Kutless – Strong Tower

Sea of Faces – Kutless

Kutless, Not What you See

Oficiální stránky skupiny
Kutless na myspace.com

Skupina se dostala do hlavního proudu v roce 2004 poté co je Capitol podepsala a vydali jejich čtvrté plnohodnotné album, Mmhmm, které debutovalo jako patnácté na stránkách Billboard 200, produkovali tři nej-5 hity na Křesťanském rádiu a dva nej-20 hity v hlavni-proudovém rádiu. Jejich páté plnohodnotné album, Five Score and Seven Years Ago, debutovalo jako šesté na Americkém Billboard 200. Dodnes bylo prodáno minimálně 200,000 kopií. V tomto roce vydali Relient K svoje poslední album nazvané Let It Snow Baby… Let It Reindeer na kterém nalzenete spoustu vánočních písní, ovšem v pop-pukovém kabátu.

Členové kapley Relient K:
Matt Thiessen (sólový zpěv, kytara, klavír)
Matt Hoopes (kytara, pomocný zpěv)
David Douglas (bubny, pomocný zpěv)
John Warne (baskytara, pomocný zpěv)
Jonathan Schneck (kytara, banjo, zvonky, pomocný zpěv)

Relient K -Who i´am hates who i´ve been

Relient K – Must Have Done Something

Relient K – Be my Escape

Relient K – We Wish You a Merry Christmas

Oficiální stránky skupiny
Relient K na myspace.com

Miller vzal skupinu do studia spolu s co-producentem Steven Curtis Chapmanem, populárním umělcem na hudební scéně CCM. Výsledné album, Casting Crowns, bylo uvedeno v roce 2003 na Beach Street. Vzorník s pěti písněmi, Life from Atlanta (živě z Atlanty), byl uveden na Reunion Records v roce 2004, balený s prémiovým DVD, které obsahuje rozhovory skupiny a hudební klipy. Lifesong, povolený v srpnu 2005, byla jejich nejúspěšnější nahrávka a umístila se v nejlepší desítce národních hitů.

Posledním počinem této křesťanské, dnes již mega kapely, je CD vydané v roce 2007, které nese název The Altar and the Door.

Casting Crowns – Who Am I (Live) + minidokument o kapele

Casting Crowns – What If His People Prayed (Live)

Casting Crowns – Lifesong (Live)

Co mě ale na celém albu Unapproachable Light zklamalo, byly texty. Nechci jejich autora nikkoli shazovat jakož jakkoli útočit na jeho náboženské cítění. To ani v nejmenším. Jen jsme prostě některé věty a slovní spojení slyšeli tolikrát, že už je bez jakékoli urážky můžeme nazývat frázemi. Na druhou stranu, o to asi přesně Davidovi šlo. Nemá potřebu „vylévat si srdíčko“. Nečekejme ani žádné obracení se k „mým národům“, ale snahu být osobní a konkrétní. Sám se vyjádřil, že je pro něj základem křesťanská komunita, konkrétní sbor či skupina, nikoli velká shromáždění a obří koncerty.

Jinými slovy, Unapproachable Light stojí za poslech, ale nevkládejte do něj přehnané naděje. Jedině tak vás totiž může příjemně překvapit. Nezbývá než Davidovi, rodákovi z Londýna, který se nedávno přestěhoval se ženou do irského Belfastu, kde studuje teologii a aktivně se podílí na životě svého sboru i na dalších křesťanských hudebních aktivitách, popřát, aby se s námi ve svých písních dokázal více podělit o své niterné křesťanské prožitky. Doufejme rovněž, že to nebude na úkor slibně se vyvíjející hudební stránky jeho počinů.

Alena Nowaková dává albu Davida Gatea Unapproachable Light:

Switchfoot je surfařský termín a znamená „zcela změnit směr a jít přímo proti vlně“. A to se taky odrazilo v jejich hudbě. Pánové totiž vidí a žijí život jinak, než jiné rockové kapely a tato odlišnost se projevila i na jejich posledním cédéčku!

Album odstartovala skvělá pecka nesoucí název celého alba Oh! Gravity, která připomíná kapely typu: Kaiser Chiefs, Franz Ferdinand nebo Arctic Monkeyes a naznačila znatelný vývoj této kapely, která ze svého svižného popíku přitvrzuje a syrovost je jí poslední dobou vlastní. Skladby, které na albu následují jsou poměrně zábavné a to nejen kvůli sympatickému hlasu zpěváka Jonathana Formana, ale také díky překvapivým změnám rytmu.

Na CD naleznete z velké části rychlejší skladby, ale chybět nebude ani několik pomalých songů, které z velké části (ostatně jako skoro všechny písničky) napsal a otextoval Jonathan Forman, který je tou pravou duší kapely. Sound alba je výborný a jistě za to může zkušený producent Tim Palmer, který z chlapců dostal maximum a takřka každá píseň pod jeho vedením má potenciál hitu. Kluci (Jonathan Foreman – zpěv, el. kytara, Tim Foreman – basovka, Chad Butler – bicí, Jerome Fontamillas – el. kytara, klávesy, Andrew Shirley – el. kytara) sami tvrdí, že milují surfování, hudbu a jejich Stvořitele, kterého na svém šestém řadovém albu oslavují nejen v textech, ale i v nápaditých kytarových riffech.

Oh! Gravity má jeden z nejlepších bookletů, jaké jsem měl čset za svůj krátký život vidět a mimoto vám musím prozradit, proč mi jsou chlapci sympatičtí: Switchfoot jdou s dobou a na serveru YouTube mají svůj videoblog (k prohlédnutí – zde) a také vytváří poměrně dost klipů, bez kterých se žádná větší kapela neobejde (zavítejte na domovskou stránku – www.switchfoot.com).

Toto album není asi určeno pro všechny posluchače křesťanské muziky, ale ti, kteří holdují klasickému soft/rocku ho vřele doporučuji!

Martin Žalud dává albu Oh! Gravity od Switchfoot:

Celé album zvesela otevřela skladba „How Can I Keep From Singing“, která se ne náhodou dosáhla druhého místa v Hot Christian Songs – žebříčku top 20 křesťanských skladeb. Upřímně řečeno patří tahle písnička z celého alba mezi moje nejoblíbenější.

Ovšem hned ta druhá – „Made To Worship“, se v tomhle žebříčku umístila loni na prvním místě. Na rozdíl od té první je o něco klidnější. Přesto se možná přistihnete, že se u ní vrtíte do rytmu. Další písnička „Let God Arise“ potěší příznivce měkčích forem rocku. A tak bych mohla pokračovat u všech písniček. Těžko byste našli na albu jednu, která by se vám vyloženě nelíbila nebo vám přišla „odfláknutá“. Chris a jeho band tvoří dobře sehraný tým, který vám ani jednou nedá pocit, že by tápali. Vše je přesně tak jak má. Nic podstatného neschází, nic rušivě nepřebývá.

Pokud bych měla na celém albu vyzdvihnout jen jednu jedinou přednost, pak to bude fakt, že ačkoli se řadí mezi ty worshipové, jen těžko ho můžete takhle striktně zařadit jen do jedné škatulky. Na své si přijdou snad všichni a přesto nikdo nemůže obvinit Chrise Tomlina z produkce levné komerce. Protože to co dělá, dělá evidentně se zápalem. A hlavně dobře. Takže pokud nejste příliš vyhranění jiným hudebním směrem, můžu vám album See The Morning více než doporučit. Z nejnovějších křesťanských hudebních počinů je to rozhodně jeden z nejlepších.

Jelikož je tohle album bez nadsázky hodně dobré, dovolím si použít poněkud přísnější měřítka a hodnocení než obvykle. Tohle album je skvělé, o tom není sporu. Těžko ale říct, jestli se stane nadčasovým a budou po něm sahat s nadšením i naše děti. Ale to už bych možná chtěla trochu moc. A také… Chris má celou svou hudební kariéru teprve před sebou. Vždyť jeho průlomové album Arriving vyšlo teprve v roce 2004! Takže jinými slovy: těším se na další album a ráda se nechám překvapit ještě něčím lepším. Chris Tomlin na to potenciál rozhodně má…

Alena Nowaková dává albu See The Morning Chrise Tomlina: