10 Otázek pro Prorock

Skupina Prorock funguje od roku 1995 a na svět již přivedla 3 CD (1997 – Barvy, 2003 – 500mb pamětí, 2009 – Malá násobilka). V současné době funguje ve složení Roman Cimbulka – bicí, Jakub Černý – baskytara, Marek Šrámek – elektrická kytara, Tereza Štolbová – elektrická kytara, Tomáš Kučera – zpěv.

Jaká byla vaše motivace k založení kapely, která se věnuje křesťanské hudbě?

Roman: Byla to touha přinést evangelium do rockových klubů a oslovit lidi kolem rockové muziky. Přinášet to, co jsme od Boha dostali a nabídnout to dál.

Marek: Ano, tak to původně bylo. Dneska už to ale vnímáme dost jinak, mnohem méně přímočaře. Od vydání našeho druhého alba se možná ani nedá mluvit o tom, že ještě děláme křesťanskou muziku. Jsme prostě jen křesťané, kteří svojí hudbou reflektují život okolo sebe. Snaha obracet někoho muzikou je asi už dávno za námi. To neznamená, že si nepřejeme, aby se Kristus skrze naši muziku lidí dotýkal. Spíš jsme si jen přestali plést rockový klub s kazatelnou.

Co je pro křesťanskou kapelu největším úspěchem?

Roman: Není to první místo na žebříčku hitparád (i když i to je asi milé). Spíš aby to, co hrajeme oslovovalo lidi různým způsobem a svědčilo to o Bohu a o Ježíši. Ideální je, když to lidi motivuje, povzbuzuje a nutí k zamyšlení. Moc mě těší, když se dozvím, že nějaká naše písnička vedla k tomu, že někdo změnil svůj život (samozřejmě v kladném slova smyslu), že mu něco došlo, na něco mu to ukázalo, nějak se ho to dotklo, utvrdilo ho to a tak… Jsou lidé, kterým jsme mohli posloužit i k víře, a to nejen písní.

Marek: A k tomu bych ještě dodal, že jedním z našich největších úspěchů je dost možná i to, že ještě teď po 15 letech pořád nejen hrajeme, ale je nám spolu dobře. Řekl bych, že přátelství nás v kapele drží mnohem víc než muzika.

Co dělá křesťanskou kapelu „křesťanskou“?

Roman: Asi to, že členové jsou křesťané!

Marek: Tuhle věc asi vidím trochu jinak. Podle mě to není ani tak o tom, kdo v kapele hraje, ale o tom, co ta kapela hraje. Myslím, že křesťanská kapela je taková kapela, která dělá vyloženě křesťansky orientovanou muziku – ať už k duchovnímu růstu křesťanů nebo k obrácení nevěřících. My neděláme primárně ani jedno, takže asi nejsme „křesťanská kapela“, ale jsme prostě normální kapela, ve které jsou shodou okolností samí křesťané (což byl ovšem od počátku záměr – to přiznávám).

Jak probíhá váš tvůrčí proces?

Roman: Líbí se mi společná práce na písních ve zkušebně, když se ten původní záměr nějak „zhmotňuje“, dostává tvar, nově tvoří.

Marek: U většiny písní to bylo tak, že jsem se nejdřív zmocnil nějakého textu (od Tomáše, Terezy nebo manželky Jany), a pak jsem ho zhudebnil a pokusil se kapele vysvětlit, jak by se mi ta věc nejvíc hudebně líbila. Postupně to zkoušíme hrát a necháme to krystalizovat tak dlouho, dokud se nám to všem nezačne líbit. Někdy je ta písnička nakonec pořád hodně podobná té původní verzi, někdy je úplně jiná. Dřív jsem míval představu hodně konkrétní, v poslední době dávám víc prostoru kapele a přináším jen hrubý návrh.

O čem jsou vaše texty?

Roman: O životě. O životě s lidmi, s Bohem, sám se sebou.

Marek: A o lásce…

Myslíte si, že křesťanská hudba může sloužit jako evangelizace?

Roman: Může to tak být, ale sama hudba nestačí.

Marek: Přesně jak říká Roman. Musí to být svědectví celým životem. Lidi nechodí do klubů proto, aby je někdo poučoval nebo volal k pokání. Oni se tam chodí bavit. Pozvat je na rockový koncert a pak z toho udělat evangelizaci je podle mě nefér. Pokud umí někdo psát o Kristu texty tak skvěle, že to zní zajímavě a lákavě i pro nekřesťany, pak je v jeho případě evangelizace hudbou zcela namístě. Obávám se, že to ale spousta „křesťanských kapel“ neumí, a místo toho, aby lidi inspirovali, tak je spíš moralizují nebo jim kážou, takže kdyby posluchači předem věděli, co je na koncertě čeká, nikdy by tam nešli. My sami tenhle dar taky moc nemáme, a proto se o nějakou přímočarou hudební evangelizaci dnes už raději nepokoušíme.

Jak vnímáte křesťanskou hudební scénu v Česku a na Slovensku?

Roman: Ona nějaká existuje? Myslím, že scéna je asi nadnesené slovo, tak bych to asi nenazval. Postupem času jsem víc přesvědčený, že to je opravdu asi jen uměle vytvořená škatulka pro lepší orientaci, aby bylo o čem psát, jak to uchopit.

Marek: Jestli tady nějaká křesťanská hudební scéna vůbec je, tak je buďto velmi malá nebo je natolik roztříštěná, že o sobě jednotlivé kapely prostě neví. K tomu, aby se vytvořilo něco opravdu vlivného, co má potenciál růstu, bychom potřebovali nějaký silný spojovací článek, např. obecně uznávaný a oblíbený hudební portál. Kdysi takhle trochu fungoval časopis Tón, dneska o ničem podobném nevím.

Je vaše hudba určena pro věřící publikum nebo směřujete „do světa“?

Roman: Je určená pro lidi, a vyjadřuje se i k duchovním tématům a to z pohledu věřících. Je psaná věřícími lidmi a to musí být znát. Měla by být svým způsobem obousměrná.

Marek: Přesně tak.

Jsou před vámi v nejbližší době nějaké výzvy?

Roman: Pořád! Hrajeme už 15 let a to je pak výzvou každý nový den, každý další koncert, každá zkouška. Je to zápas…;-)

Marek: Pro mě je to osobně otázka, kam hudebně směřovat dál. Začínáme v poslední době tak trochu kopírovat sami sebe. Bude do toho potřeba nějak říznout, jen zatím přesně nevím jak.

Kde se mohou fanoušci o vaší kapele dozvědět více?

Marek a Roman: Na stránkách www.prorock.cz. Na našich koncertech, z našich tří alb a nejvíc asi z osobního setkání s námi .