AWrádio – Dopisy proti proudu času

Dopisy proti proudu času – Abrahamu Lincolnovi

Drahý Abrahame Lincolne, proslulý ruský spisovatel a v dějinách literatury vícekrát neopakovatelný podivín Lev Nikolajevič Tolstoj prohlásil, že velikost Napoleona, Caesara či Washingtona je jen měsíčním svitem v záři Vašeho slunce. Dovolte, abych se k němu mohl v tomto směru připojit. Obdivuji Vás. Zcela a nepokrytě jsem šťasten, že člověk takové tolerance a empatie podložené tak zřetelným smyslem pro pořádek jako Vy kráčel po naší zemi.

Svět zažil mnoho politiků a myslitelů, jež kázali všem vodu, a přitom pili samé víno. Svět zažil řadu samozvaných proroků lepších zítřků, kteří slibovali všem dokonalý život, jen když přistoupí na jejich pravidla a vzdají se svého dosavadního pojímání věcí. Vy jste nevěřil v dokonalý život. Člověk byl pro Vás vždy tvorem omylným stavícím na omezenosti svého myšlení pomyslné vzdušné zámky. Byl jste realistou. Znal jste své možnosti a svou vůli je využít ku prospěchu všech, co odmítají žít na úkor druhých a sami se pokusí vtisknout světu nadčasový odkaz svých činů. Vy sám jste mezi takové bezesporu patřil. A co víc. Váš odkaz se vskutku nadčasovým stal.

Zrovnoprávnil jste člověka bez ohledu na jeho rasový a etnický původ. Lidi jste neškatulkoval, zda-li jsou černí, bílí, žlutí, rudí…Jedinou formou rozlišení se pro Vás staly skutky. Ty jste dělil do dvou skupin, na dobré a špatné. Napadá mě, jak je těžké určit skutečnou povahu každého lidského skutku. Věřil jste v zákonnost a právo, které je pro všechny stejně dané, které pro všechny hovoří stejnou řečí, řečí spravedlnosti. Spravedlnost. Dnes, po zkušenosti z tisíciletími prodchnutého vývoje dějin, nacházejí živnou půdu ve veřejné diskusi teologizující pesimisté, kteří jedinou skutečnou podobu spravedlnosti vidí v posmrtné etapě našeho bytí. Existuje pozemská spravedlnost? A jak? Má cenu spoléhat se na světské řády, když stvořil je ten nejproradnější a zároveň nejpomíjivější tvor, co kdy poznal zemskou tíži? Má cenu ještě stále věřit člověku?

Zajímá mne Vaše odpověď. A snad bych ji i dokázal vytušit. Podle Vás by se na světské řády spoléhat jistě mělo, pokud vyhovují vyšším morálním principům a nepřesahují mantinely veškerého jednání, které pokládají a jejichž integrita musí být respektována. Vy jste vůbec spoléhal hodně na morálku. Otázky etiky staly se ve Vašem podání základem celospolečenského dění. I můj národ měl osobnost, která si podobně jako Vy nebála položit ty nejchoulostivější otázky. Byl jím Tomáš Garrigue Masaryk, filosof, politik a státník, se kterým měli Češi tu čest, že stál v jejich čele téměř po celé dvě desetiletí jejich moderního vývoje. I on zdůrazňoval etiku před hospodářstvím a politikou. I on věděl, že každý stát, každá organizace musí nejprve vyznávat závazná pravidla mravní, aby si posléze mohla vyřešit své ostatní problémy.

Vedle Vás jsem méně než bezvýznamný. Nemám bystrost jako Vy. Nemám píli jako Vy. Nemám inteligenci jako Vy. Nemám odhodlání jako Vy. V neposlední řadě nemám ani poslání vést svůj lid jako Vy. Přesto, kdybych si měl vybrat ze světových dějin jednu jedinou osobnost, kterou bych byl ochoten následovat, byl byste jí právě Vy.
Drahý Abrahame Lincolne, muži svého národa, který Vámi obdaroval celý svět svobodou a nevyčerpatelnou duchovní silou, děkuji Vám za vše, co jste kdy učinil.

S pozdravem

Vít Procházka

16/3/2006 – Novinky