Pozvánka na filmový večer!

Už víte co budete dělat ve čtvrtek 6. dubna od 18:30? Pojďte se podívat na zásadní film počátku 21. století, který figuruje v žebříčcích divácky nejoblíbenějších snímků. AWrádio a projekt Maranatha mladým vás zvou na Requiem za sen - film, který vás nenechá chladnými.

Režisérovi Darrenovi Aronofskému zatím v českých kinech oficiálně nešel ani jeden z jeho dvou nezávislých celovečerních filmů – Pi a Requiem za sen. A prozatím se jeví jako značně nejisté i uvedení i jeho obtížně dokončované filosofické sci-fi Fontána, která vypráví tři paralelní příběhy o hledání Zřídla/Stromu života. I kdyby však Arronofsky už nikdy nic nenatočil, jeho ponuré a hyperkinetické drama Requiem za sen mu už nyní zajišťuje zářez do historie filmu. Filmový kanál HBO tenhle film miluje a minimálně jednou za půl roku si příběh „závisláků“ Harryho (Jared Leto), Marion (Jennifer Connelly), Sáry (Ellen Burstyn – nominace na Oscara 2001) a Tyrona (Marlon Wayans) můžeme „vychutnat“ ve vcelku povedeném českém znění. Requiem za sen naštěstí není odkázáno jen na televizní obrazovku, protože se péčí jednoho z časopisů s přiloženými disky dostalo i na stříbrnou placku. A od té doby jeho popularita (nejen) mezi mladými diváky vzrostla ještě více.

Síla filmu Requiem za sen nespočívá ani tak ve spletitosti příběhu z pera Huberta Selbyho Jr.(ten se ve filmu objeví v roli smějícího se strážce ve scéně z vězení), jako spíše ve schopnosti Aronofského vtáhnout nás prostřednictvím subjektivního vidění do světa, který je většině diváků hodně vzdálený.Film začíná v létě a někdy v kapitole podzim (anglické „fall“ znamená i pád) se slibně nastartované hubnutí do červených šatů, jež si Sára chce vzít do televize, a obchody Harryho, Tyrona a Marion s heroinem, začínají komplikovat a jejich sen o zářné budoucnosti bledne, popelaví až mu zazvoní umíráček. Film o paralelní závislosti matky na prášcích na hubnutí a zbylé mladé trojky na heroinu, je jedinečnou ukázkou možností střihové skladby, která každý film dělá filmem. Klipovitý střih se v nejvypjatějších avšak dokonale promyšlených sekvencích mění v cílený útok na nejzazší hranice lidského vnímání a také psychiky. Divák spolu s hrdiny filmu naplno zažívá rostoucí neklid, paranoiu, nejistotu, zmatek, abstinenční příznaky, beznaděj a totální deziluzi. V jednu chvíli, když je psychická desintegrace hrdinů skoro v kulminačním bodě, chce obraz dokonce jakoby vyskočit z plátna.

Requiem za sen oproti cíleně výchovným filmům typu česká Perníková věž nepůsobí školometsky, nijak výrazně nešlape na pedál tvrzení „Tohle jsou konce kouření marihuany“, a přitom zůstává pravdou, že je vykřičníkem a po jeho shlédnutí je myšlenka na jakoukoliv drogu naprosto nemyslitelná (autor těchto řádků si to ověřil na kamarádech). Sledování řízené destrukce hlavních hrdinů a jejich snů ve své katarzi působí velmi silně, očistně a přes veškerou bolest, pot a špínu vlastně paradoxně i lyricky.Vzhledem k tomu, že drogová závislost je věčným tématem – a po pravdě řečeno, závislým člověk může být na čemkoliv/komkoliv – jeho význam i kvůli progresivní vizuální formě ještě nějaký ten pátek nepohasne. Pokud jste Requiem za sen ještě neviděli, a máte odvahu, stačí zajít do nejbližší videopůjčovny a nebo na chystanou projekci, která se uskuteční 6. dubna 2006 od 18:30 hod v klubu Podsklepeno (Karlínské nám. 7).

Trailer filmu requiem za sen naleznete ZDE

Petr Siska

28/3/2006 – Novinky